Možná je chytrej a zvrhlej

Vymýšlet nápady je jednoduchý, dobírat se nějakých obecnějších konotací je složitější

Alternmodern v průběhu průběžná redefinice moderny globalizační éry, zdůrazňující

zkušenost putování časem, prostorem a médii. Termín altermodern má své kořeny v idei

jinakosti a nabízí mnohost možností, alternativ k možnosti jediné. Naznačuje, že údobí

definované postmodernismem se blíží ke svému konci, symbolizovaném světovou ekonomickou krizí.

Ale do jaké nové éry tedy vstupujeme ? Časy se zdají být nakloněné k zrekomponování modernity

v současnosti, přenastavené v souladu se specifickým kontextem, v kterém se -velmi vážně, ve věku

globalizace - pohybujeme, a pochopené ve vztahu k ekonomickým, politickým a kulturním podmínkám.

Modernismus byl ve 20. století hlavně fenomén západní kultury, zatímco altermodernita

vyrůstá mimo střety zástupností různých geografických a kulturních oblastí. Zbaven centra může

být jedině mnohotvar. Altermodernita je charakterisována kulturním překladem.

Souostroví (archipelago) a jeho příbuzné formy, konstelace a chuml, fungují jako

symboly altermoderny. Představují postavu umělce jako homo viator, cestovatele, jehož průchod

znaky a formáty zrcadlí současnou zkušenost pohybu.

Tuto evoluci lze nazírat ve smyslu všechny práce jsou dělány: objevuje se nový druh

formy, forma-cesta, vytvářená z čar kreslených zároveň v čase a prostoru, zhmotňujíc

trajektorie raději než destinace, vyjadřujíc raději průběh či cestování než fixovaný časoprostor.

Umění altermodern často funguje jako hypertext, překládajíc a překódovávajíc informace z jednoho

formátu do jiného. Umělci putují v geografii stejně jako v historii, objevujíc tak transkulturní krajinu nasáklou

znaky budování nových pěšin mezi různorodými druhy výrazu a komunikace.

Altermoderna je chytrý termín, řadíc sám sebe lineárně za postmodernu především

důkladnou negací všech postmoderních rysů jejich přejímáním v proklamované všeobsáhlosti

bez schopnosti transcendence, charakteristické teoreticky pro z hlediska postmoderny pokrouceně

vnímáného odkazu avantgard. Tento termín, který se snaží podchytit v rámci dneška

vývoj, (konkrétně například v rámci trienále) by takové ambice byl schopen (a já mu fandím), kdyby

neuvažoval dialekticky v pojmech modernismus-exotismus. Z toho hlediska i tento text není pravděpodobný, ale neznamená

bytostný protiklad, umožňuje utvářet nepravděpodobné struktury.

Altermoderna se vrací k moderně, ale využívá avantgardní estetiky. Čpí to tam spoustou inspirativních přístupů

daných pokrouceností jejího dialektismu, vizualita, jež se distancuje od minulosti.

růst fixovaný bez kontextu růst v kontextu